Nález velkých zvířecích dřevěných soch z Fellbach Schmiden, Německo, a dokreslení předpokládané původní podoby. Rok 127 př. n. l. Zdroj: http://www.zum.de/Faecher/G/BW/Landeskunde/schwaben/museen/landesmuseum_wttg/mw_fruehgeschichte.htm

Tři bronzové plastiky zvířat. Staré Hradisko, Přísnotice. Zdroj: Keltové na Moravě, PhDr. Jana Čižmářová. Průvodce stejnojmennou výstavou. Moravské zemské muzeum – Dietrichsteinský palác. 2. 5. 2001 – 30. 10. 2001. Strana 13.

Tento článek se zabývá výskytem jednotlivých druhů pro Kelty významných zvířat v dokladech hmotné kultury (v archeologických nálezech), ale i významem těchto zvířat v především irské mytologii pozdějších let, jelikož irské prameny na keltskou kulturu přímo navazují a vykazují v mnohém shodnou charakteristiku. Pokud vás téma zaujme, vyčerpávající informace poskytuje tematická kniha: Animals in Celtic Life and Myth autorky Miranda Green, Routledge, 2002 (Google eBook).

Beran

Beran byl jako posvátné zvíře uctíván již předchozími kulturami jako symbol průbojnosti, síly i plodnosti. Lze jej počátkem laténské doby ztotožnit s bohem Teutatem, jak dokládá více nálezů především z území Německa z 5. a 4. století, kde je tento bůh zpodobněn s hlavou berana nebo přímo jako beraní hlava.  Podobné doklady máme nicméně od Galie po Balkán až do počátku 3. století, kdy Teutates mění berana za kance. Nicméně i poté se používaly u domácího ohně zvláštní objekty z hlíny či železa s býčími nebo beraními hlavami, které mimo účelu jakéhosi stojanu byly i symbolem pohostinnosti a mohly mít kultovní význam. V pozdní irské mytologii nehraje beran výraznější roli.

Keltská keramika ve tvaru berana nalezená v Boznik, Bulharsko. Zdroj: http://balkancelts.wordpress.com/2012/07/22/serdiserdica/

Býk

Symbol kultivované přírody, síly (schopnost se rozzuřit) i plodnosti – symbolika třetího rohu. Není spojován s žádným božstvem. Zajímavější roli má v ostrovní irské mytologii: v příběhu „Táin Bó Cuailnge“ (Dobytčí nájezd na Cooley – což je hlavní ostrovní mytologický text dochovaný v několika verzích) se vyskytují černohnědý býk Donn a bílý býk Finbennach – oba jsou výsledkem metamorfózy čarodějných pasáků vepřů. Donn je obří, s lidskou inteligencí a magickými schopnostmi; ve finálním celodenním souboji s Finbennachem vítězí, avšak následně způsobí masakr mezi vlastním lidem a pukne mu srdce. Jednou větou je počátkem i obsahem příběhu snaha královny Medb z Connachtu získat ulsterského býka Donna z Colley; asi nejvýraznějším prvkem eposu je však hrdina Cúchullain. Odkaz na posvátnost býka (taurus) se odráží v některých vlastních jménech, zejména například kmen Taurisků od řeky Sávy; a dále podle četných nálezů býčích kostí a lebek v hrobech. Pravděpodobně byl býk často obětním zvířetem. To by dokládal i text Plinia staršího z 1. století n. l. hovořící o rituálu, kdy bíle odění druidové odřízli jmelí z posvátného dubu, obětovali dva bílé býky a nápoj z tohoto jmelí pak účinkoval proti neplodnosti jakéhokoli zvířete a proti všem jedům. Býka najdeme i na známém gundestrupském kotli – dle interpretace smrtelně raněného lovcem Smertulem; býk má na čele slunce s pěti paprsky, z nichž jeden je napojen na měsíční srpek.  Vedle býka byla kráva ztělesnění nebo atribut mateřských bohyň; v ostrovní mytologii jde o zvíře často nadpřirozené, z Jiného světa nebo spojené s vílami.

Keltský stříbrný nákrčník (torques se železným jádrem), ukončený býčími hlavami. Vyspělá doba laténská. Průměr 29,4 cm, váha 675 g. Trichtingen, Württemberg, Německo. Muzeum Stuttgart. Foto: P. Frankenstein. Zdroj: http://www.verein-keltenwelten.de/keltische-staetten/stuttgart-das-landesmuseum-wuerttemberg/

Keltský stříbrný nákrčník (torques se železným jádrem), ukončený býčími hlavami. Vyspělá doba laténská. Průměr 29,4 cm, váha 675 g. Trichtingen, Württemberg, Německo. Muzeum Stuttgart. Foto: P. Frankenstein. Zdroj: http://www.verein-keltenwelten.de/keltische-staetten/stuttgart-das-landesmuseum-wuerttemberg/

Bronzový třírohý býk. Glanum, muzeum des Alpilles, St-Rémy-de-Provence. Maximální výška: 5,3 cm. Foto Miranda Green. Zdroj: Green, Miranda: Symbol and image in Celtic religious art. 1989 Routledge. Strana 181.

Laténská bronzová figurka (výška 11 cm), originál se nachází v pravěkých sbírkách v Mnichově; replika dle originálu. Zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Weltenburger_Stierl_latenezeitliche_Bronzefigur_Replik_Archeolog_Museum_Kelheim_Niederbayern.JPG

Býček z Býčí skály – jeden z nejzáhadnějších archeologických nálezů. Pravděpodobně 6. století př. n. l., vystaven ve Vídni. Zdroj: http://www.adamovaokoli.cz/zajimavosti/branzovy_bycek.html

Had (a „drak“)

Často se vyskytuje v podobě „rohatého hada“ nebo hada s beraní hlavou. Had je velmi symbolickým zvířetem v řadě směrů, jde o protiklady, život dle ročních období, převtělování (svlékání kůže); doprovází bohy spojené se zemí, plodností a léčitelstvím. Známá zmínka o Sv. Patrikovi je o jeho čištění Irska od hadů – z toho lze usuzovat, že šlo o kult v Irsku velmi silný. Co se archeologických nálezů týče, do kruhu stočený drak nebo dračí hlava se objevuje na mincích – duhovkách ražených v 1. polovině 1. století př. n. l. v západnější části keltského regionu.

Detail pochvy železného meče s motivem dvojice stylizovaných draků, nalezeného v Modlešovicích u Strakonic (4. / 3. století př. n. l.). Zdroj: Keltové. Podivuhodný lid. Nakladatelství SD, Jemnice u Strakonic, 1994 u příležitosti výstavy “Keltové na Strakonicku”, pořádané Muzeem stř. Pootaví ve Strakonicích 19. 4. – 30. 9. 1994.

Zlatá keltská mince v Čechách, nejstarší mince ražená na našem území. Mince se stočeným drakem, Hradiště u Stradonic nedaleko Berouna. Zdroj: Keltská civilizace a její dědictví, Jan Filip, Academia Praha 1995, strana 136, obrázek 34.

Jelen

Již mnohem starší kultury spojovaly toto zvíře s mateřskou bohyní. I Keltové používali amulety z paroží nebo jelení zuby jako dar zemřelým (symbol pokračování života po smrti – zřejmě kvůli schopnosti laní a srn obětovat život v nebezpečí pro svá mláďata). Je spojen s plodností, střídáním ročních období, mohl být jakýmsi duchem lesa, byl obětním zvířetem. Jelen je často zobrazen s bohem Cernunnem, jak dokládá zejména kotel z Gundestrupu. Je oblíbeným motivem na keramice a vyskytl se i jako motiv ražby mincí. V irských a velšských pověstech je jedním z nejčastěji se vyskytujících zvířat – ať už pro metamorfózu, jako lovecký objekt či např. zlatý kolouch ukazující cestu.

Bronzová soška jelena, vznik 275 – 15 př. n. l., nález ze Saalfelden, Biberg, umístěno v Salzburg Museum. Zdroj: http://www.salzburgmuseum.at/1491.0.html

Stříbrná replika amuletu jelena z keltského oppida Stradonice. Amulet byl nalezen hledači pokladů na místě zvaném U Kříže, publikoval jej Waldhauser v knize Encyklopedie Keltů v Čechách (str. 468), kde se domnívá, že mohlo být kultovní místo, neboť se zde našly i jiné talismany. Zdroj: http://www.drakkaria.cz/sperky/stribrne-sperky/sperky—repliky-import/keltsky-jelen-la-tene-oppidum-stradonice-replika-ag-925.html

Bronzová votivní soška jelena, výška 6,4 cm, foto Sven Beham. Zdroj: http://www.electrummagazine.com/2012/07/liechtenstein-landesmuseum-vaduz/

Bronzová soška jelena z Neuvy-en-Sullias, Francie. Zdroj: http://www.pinterest.com/pin/280700989247616588/

Kanec

Figurky kance byly nalezeny po celém keltském světě, od Rumunska po Španělsko a od Irska po severní Itálii. Je spojen s válečníky, kteří např. nosili jeho figurku na přilbě (doklad na kotli z Gundestrupu). Keltové obecně milovali vepřové, jak potvrzují nálezy i literární doklad (Strabón). Existují nálezy kančích kostí z hrobů (kosti jiných zvířat se v hrobech nalézají vzácně, je zde pravděpodobná souvislost s pohřební hostinou), kančí kly byly využity jako amulety (někdy dozdobené bronzem). Kanec je častým motivem na zlatých mincích ražených ve střední Evropě na přelomu 2. a 1. století. Kanec je spojen s bohem Teutatesem. V ostrovních pověstech je oblíbeným zvířetem; ať už jde o jeho nebezpečný lov, metamorfózu z člověka nebo původ zvířete v Jiném světě nebo konkrétní magičtí kanci páchající velké škody (velšský Twrch Trwyth mající za ušima nůžky, břitvu a hřeben, které se snaží bojovníci získat (a uspějí jen za velkou cenu), nebo irští Torc Triatt a Torc Forbartach). Zajímavým archeologickým nálezem je bronzová figurka bohyně Arduinny jedoucí na divokém praseti; tato bohyně dala zřejmě své jméno zalesněnému pohoří Ardeny ležícímu převážně v dnešní Belgii a Lucembursku.

Kanci z válečnických helem. Hounslow, Middlesex, 150 – 50 př. n. l. British museum, foto: autor.

Bohyně Arduinna jedoucí na kanci. Zdroj: http://www.suppressedhistories.net/secrethistory/gaelsgauls.html

Bronzový kanec, Gutenberg Deposit, 4 cm výška, foto Sven Bham. Zdroj: http://www.electrummagazine.com/2012/07/liechtenstein-landesmuseum-vaduz/

Kanec z Rothwell Top, UK. Zdroj: http://www.thecollectionmuseum.com/?/blog/view/iron-age-miniature-boar-acquired

Stříbrná replika vytvořená podle předlohy sošky kance, která se našla nedaleko Tábora (vyobrazení v knize: Keltové a Čechy od Jana Filipa). Zdroj: http://www.drakkaria.cz/sperky/stribrne-sperky/sperky—repliky-import/keltsky-kanec-tabor-cechy-replika-stribro-925-13-g.html

Kanec 2. století př. n. l., Báta, Maďarsko, umístěn v Budapešti – Magyar Nemzeti Múzeum. Zdroj: http://www.kelticos.org/gallery/main.php?g2_itemId=513

Replika amuletu keltského kance z Galie (1. století, lokalita Joeuvres – Francie). Zdroj: http://www.drakkaria.cz/sperky/amulety-a-talismany/keltske-amulety/keltsky-amulet-hojnosti-divoke-prase-joeuvres-galie-amulet-cin.html

Zlatá keltská mince v Čechách, nejstarší mince ražená na našem území. Mince s obrazem kance, Kopidlno u Jičína. Zdroj: Keltská civilizace a její dědictví, Jan Filip, Academia Praha 1995, strana 136, obrázek 34.

Figurka kance. Musée d’Art et d’Archéologie de Soulac-sur-Mer. Zdroj: http://www.kelticos.org/gallery/main.php?g2_itemId=226

Kočka

Vyskytuje se pouze v ostrovní mytologii a to jako výrazně negativní a nepřátelské zvíře.

Kůň

Význam koně nepřekvapí u Keltů – válečníků, kteří koně využívali pro jízdu i pro tažení válečných vozů (dvoukolové vozy od konce 5. století). Dochovaly se nesčetné části koňských postrojů, podkovy, ostruhy. Koně byli obecně menší než dnes, s průměrnou výší v kohoutku 125 cm (byť máme doloženo i využití vyšších, východních typů koní s výškou až 155 cm). Kůň nicméně sloužil i jako potrava – mohlo jít ale o zvláštní příležitosti při rituálech. Na mincích se kůň vyskytuje často samostatně, ale také s lidskou hlavou nebo dalšími symboly. Výjimkou není ani kůň okřídlený, jako na gundestrupském kotli, kde doprovází válečníka před Taranisem. Šlo také o zvíře obětní, pozůstatky koní se našly coby pohřební dary (místo živého zvířete sloužily i figurky). V Irsku se dlouho držel obřad pohlavního styku nastupujícího krále s bílou kobylou (doloženo textem z 12. století, autor Giraldus Cambrensis), král se poté vykoupal ve vývaru z masa této kobyly, které pak musel sníst (pro zajištění blahobytu a úrody).  Kůň je spojen s bohyní Eponou; jedinou, kterou převzali i Římané. Dochovalo se přes 300 zobrazení a nápisů se jménem této bohyně koní a to od Portugalska po Bulharsko, od britských ostrovů po jižní Itálii. Do určité míry lze Eponě přisoudit i rysy mateřské bohyně. Zajímavostí je dochovaný antický text obsahující úryvek řeckého autora Agesilaa, který vypráví o zrození Epony – údajně ji zplodil jistý Fulvius Stellus, nenávidějící ženy, s kobylou. Kůň zůstal ale spojen i s dalšími bohy. V irské mytologii je často se vyskytujícím zvířetem mnohdy s magickými schopnostmi a většinou nějak spojeným s Jiným světem.

Bronzová ozdoba zpodobující koně (výška 10 cm). Zdroj: J. A. Mauduit: Keltové. Panorama 1979, obrazová příloha knihy.

Epona s ovocem. Nález: Kastel. Umístění Rheinisches Landesmuseum, Bonn. Maximální šířka 25 cm. Fotografie: Miranda Green. Zdroj: Green, Miranda: Symbol and image in Celtic religious art. 1989 Routledge. Strana 20.

Bronzový kůň zasvěcený bohu Rudiobusovi, jedná se o jedinou doloženou zmínku o tomto bohovi. Archéologique, Orléans. Fotografie: Bulloz, Paris. Zdroj: Green, Miranda: Symbol and image in Celtic religious art. 1989 Routledge. Strana 148.

Biateková mince nalezená na Slovensku. Autor: matissek Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Web_Biatec.jpg

Stříbrná replika sošky keltského koně Galie (1. století př. n . l., Joeuvres, Francie). Zdroj: http://www.drakkaria.cz/sperky/stribrne-sperky/sperky—repliky-import/keltsky-kun-joeuvres-stribro-925m-145-g.html

Medvěd

U Keltů i zde kult navazoval na starší tradice. Medvěd byl spojován se sílou, životem v záhrobí i s mateřskou péčí. Nálezy i mytologie spojují medvědí kult především s ostrovním územím, nicméně medvědí zuby i figurky se našly po celém keltském prostoru.

Pes a vlk

Na ostrovech rozlišovali psy bojovné, silné, pro pastvu, lov (irský vlkodav) apod., a jakési psí dámské mazlíčky. První typ označovalo slovo „cu“ – vyskytuje se v mnoha vlastních jménech (legenda o Cúchulainnovi). Jeho schopnosti byly považovány až za nadpřirozené, velký význam se přikládal schopnosti psů léčit. Psi byli průvodci několika bohů i bohyň. Pes byl i zvířetem obětním, zároveň byl však také řádně pohřbíván – pravděpodobně jako průvodce do Jiného světa (tento význam mohly mít i psí figurky v hrobech). Na kotli z Gundestrupu je pes (popř. vlk) zobrazen celkem dvanáctkrát (asi nejznámější je bůh Cernunnos oddělující jelena po levé straně a vlka po pravé. Keltům nicméně psi sloužili i za potravu (možná jen některé, přímo k tomu určené druhy). Vlk pak má souvislost se životem (vlčice ochotná kojit i lidské dítě – mytologie) i smrtí (vlk požírající svou oběť).

Miniaturní skleněný pes z keltského hrobu č. 31, Wallertheim, (Rhineland), Německo. Zdroj: http://balkancelts.wordpress.com/2014/08/17/the-dog-in-celtic-culture-and-religion/

Pes či vlk, karafa z Basee-Yutz, Francie, 450 př. n. l., British Museum, foto: autor.

Bůh s ptáky, ovocem a psem z Moux. Šířka 27 cm. Umístění: Musée Archéologique de Dijon. Fotografie: Miranda Green. Zdroj: Green, Miranda: Symbol and image in Celtic religious art. 1989 Routledge. Strana 105.

Ptáci

Ptáci vždy měli v sobě cosi „nadpřirozeného“ – díky schopnosti létat, plavat či potápět se, i kvůli svému „zmizení“ na část roku. V mytologii sloužili jako poslové a nositelé zpráv, bytosti navýsost dobré i špatné, ptáci byly častou formou metamorfózy. Zvláštní místo zaujímá orel – jako průvodce boha Taranise, symbol dlouhověkosti i tvor schopný předvídat budoucnost. Ptáci se vyskytují í i na keltských mincích. Významné místo na archeologických nálezech i mytologii mají kachny, husy, labutě, sovy, jeřábi, na území dnešní Francie pak kohout; v ostrovní mytologii se mimořádně hojně vyskytují havrani a vrány.

Bronzová soška bohyně Sequany stojící na lodi s přídí ve tvaru kachní hlavy. Sources-de-la-Seine. Výška 0,615 m a váha 7,56 kg. Umístěno v Musée Archéologique de Dijon. Zdroj původně: Deyts, 1985, p. 8. Zdroj: http://theses.univ-lyon2.fr/documents/getpart.php?id=lyon2.2009.beck_n&part=159219

Bronzová kachnička s vyznačenou hladinou vody, objevena v pevnosti z doby železné Milber Down Fort (Devon). Původní zdroj: Green, 2004, plate 15, fig. 2. Zdroj: http://theses.univ-lyon2.fr/documents/getpart.php?id=lyon2.2009.beck_n&part=159219

Detail karafy – kačenka. Basse-Yutz, France, umístěno v British Museum. Foto: autor.

Ryby

Mají spíše nevýznamnou roli v archeologických nálezech, pokud se vyskytnou, pak spíše jako zobrazení vody. V ostrovní mytologii již hrají úlohu významnější, s důležitým postavením lososa (moudrost, nesmrtelnost).

Zajíc

Podle Caesara posvátné zvíře Britů, ale dokladů pro to moc neexistuje. Občas se ale zajíc vyskytuje jako motiv na archeologických nálezech, lidových pověrách (spojení zajíce s „mateřskou bohyní“ nebo naopak čarodějnicemi) i v ostrovní mytologii (příběh o Ceridwen).

Gundestrupský kotel

Nález, na němž je vyobrazeno tolik zvířat (a bohů), že si zaslouží vlastní odstavec. Jde o stříbrný (97%, částečně pozlaceno), 9 kg rituální kotel nalezený roku 1891 v Dánsku, má v průměru 69 cm a hloubku 42 cm a byl vyroben v 2. – 1. století př. n. l.; nevíme, zda se na germánském území ocitl jako kořist či předmět obchodu. Někteří badatelé se domnívají, že mohlo jít o vyhotovení thráckým řemeslníkem na zakázku keltského kmene Skordisků, kteří byli roku 118 napadeni germánským kmenem Kymbrů.

Zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Silver_cauldron.jpg Autor: Rosemania, původní zdroj: http://www.flickr.com/photos/rosemania/4121249312

Cernunnos. Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Gundestrup_antlered_figure.jpg

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Gundestrup_C.jpg. Původní zdroj: http://www.timelessmyths.com/celtic/gallery/dagda.jpg , via English Wikipedia

Zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gundestrupkarret1.jpg, autor: Malene Thyssen

The post Zvířata v keltské kultuře appeared first on Blog Drakkaria.cz.